Událost se stala ve Slatině někdy v polovině 19. století. Bylo právě poledne. V jednom domku chudá vdova zrovna připravovala oběd, když tu náhle na ni zavolal její asi osmiletý synek:

"Mámo, táta stojí ve dveřích!"

Ale matka nikoho neviděla.

"Zeptej se ho, co chce." řekla matka.

Její muž nedávno zemřel a ještě ho nepřestala oplakávat.

Chlapec jí odpověděl: "Říká, že jeho duše trpí. Máš napéct chleba a rozdat ho chudým. To že mu pomůže."

I když vdova byla sama chudá, splnila přání svého muže. Sehnala mouku, napekla chleba a zanesla ho nejpotřebnějším. Od té doby se její muž už více neobjevil.