Osudová chvíle pro obec nastala v neděli 5. května 1945. Z obce se odstěhovala do Jevišovic vojenská týlová jednotka rakouských veteránů, která ve vsi od podzimu budovala barikády; aby ztížila postup blížící se fronty. V panské kůlně, kde měla skladiště, zůstaly pušky. V lesích kolem Rokytné operovali partyzáni. Syn správce velkostatku, Přemysl Duben, spolu se synem řídícího učitele, Lubomírem Filipským, začali také dělat partyzány. Odcizili z kůlny 6 pušek a na cestě od Kratochvilky odzbrojili starého rakouského vojáka, který se vracel ke své jednotce do Jevišovic z Rouchovan, odkud pocházela jeho žena. Voják věděl, že je konec války a snad by ani nic nepodnikal, ale když přišel ke své jednotce beze zbraně a bez kabátu, musel ztrátu nahlásit veliteli. V pondělí připochodovala do Slatiny celá jednotka. Když se vojáci blížili, mnozí lidé ze vsi utíkali do lesa, kde měli v zemi vybudované kryty. Velitel jednotky šel vyjednávat se starostou. Starosta však neuměl německy. Zavolali tedy správce velkostatku, který německy uměl dobře. Německý velitel požadoval seznam obyvatel a vyhrožoval, že každého desátého občana zastřelí a vesnici vypálí. Správce dobře věděl, že s německým velitelem se nedá žertovat ani na konci války. Uvědomoval si, že celou záležitost zavinil jeho syn. Nejprve začala jeho žena nosit na stůl jídlo a hlavně pití. Potom rychle volal na pomoc majitele velkostatku, hraběte Ing.Eduarda Larische - Mänicha. Ten okamžitě přijel. Po 4 hodinách vyjednávání a hoštění se dal německý velitel obměkčit. Dohoda zněla, že do tří dnů musí být 7 ks zbraní vráceno a viníci předvedeni. K večeru vojsko ze vsi odtáhlo. Než však mohly být dohodnuté podmínky splněny, došlo dne 7. května 1945 k podepsání kapitulace německých vojsko A tak díky všem těmto okolnostem byla Slatina ušetřena osudu Lidic a zachráněna před zničením podruhé.