Historie renesančního zámečku se začala psát roku 1602, ale sídlo Slatina se poprvé připomíná na sklonku 13. století listinou Václava II. z 23. května 1287 a ze začátku 14. století jsou už záznamy o vladyckém rodě na Slatině. Ve Slatině existovalo několik dvorů a dvě tvrze. Rod pánů ze Slatiny zde přebýval do 1. třetiny 15. století. V roce 1447 přišel na Slatinu rod Jankovských z Vlašimi. Dodnes zachované panské sídlo ve Slatině, zámek v areálu hospodářského dvora, postavil podle pamětního nápisu nad vchodovými dveřmi Zikmund Volf Jankovský s manželkou Eliškou Rájeckou z Mírova roku 1602. Podle berního registru z let 1618-1619 nebyla Slatina žádným velkým statkem, ale stala se známou díky svému majiteli Volfu Jankovskému, který se v roce 1608 stal moravským zemským purkrabím. Rodu Jankovských náležela Slatina až do roku 1736, kdy vymřeli, a poté přešla pod správu Horních Kounic. V této době zámek přestal sloužit jako sídlo, užívalo se ho jako bydlení pro úředníky a nakonec, začátkem 19. století, jako hospodářský objekt panského dvora. V roce 1945 byl zámek zestátněn, v 50. letech se stal majetkem zemědělského družstva Vítězný únor. Byla zde zřízena družstevní kuchyně a jídelna, která fungovala až do roku 1989. Po změně politických poměrů byla budova uzavřena a začala chátrat. V roce 1995 se stalo majitelem zámečku Agrodružstvo Jevišovice, budova nadále chátrala, hrozilo jí zničení. V roce 2002 zámeček od družstva odkoupila rodina Pavlovských, která jej postupně rekonstruuje.

Od roku 2009 spodní patro a sklepní prostory slouží jako výstavní galerie pro prezentaci výtvarného umění.

Obec s rodinou Pavlovských společně pořádá různé společenské akce, např. koncerty, divadelní představení, besedy nad knihou, pouštění draků a každoročně v předvánočním čase soutěž o nejlepší vanilkový rohlíček.

Protější budova zámečku, původně také barokní, byla poprvé přestavěna v r. 1843 jedním z hrabat z Daunu. V části přízemí byly stáje, úřadovna a sýpka. Původně byly obě budovy zámečku propojeny ochozem, který byl připevněný na čelní stěně nádvoří, kde byly stáje a kovárna. V 50. letech 20. století byla budova na levé straně nádvoří znovu přestavěna na kulturní dům se dvěma tanečními sály. V přízemí byla vybudována garáž pro autobus a původně i obecní prádelna. Dvě místnosti v přízemí se zdobenou křížovou klenbou slouží jako kanceláře obecního úřadu. Traduje se, že zde kdysi byl ženský klášter. Písemně však to nikde není doloženo. Snad se sem na nějakou dobu uchýlily řádové sestry při zavírání klášterů za císaře Josefa II. Obě budovy zámečku jsou propojeny podzemní chodbou.