Koncem 18. a v 1. polovině 19. století značně trpěli sedláci robotou. Často své statky opouštěli. Pololáníci, kterých bylo ve Slatině v r. 1776 šestnáct a čtvrtláníci museli odvádět vrchnosti mnoho různých poplatků v penězích i v naturáliích. Kromě toho museli od jara do zimy robotovat na panských polích a to následovně: 3 dny v týdnu s jedním párem potahu a 1 pěší osobou, v době žní, senoseče, nebo střihu ovcí se dvěma pěšími osobami. V ostatní čas, t. j. v zimě, v lese s párem potahu 2-4 dny. Čtvrtláníci museli odvádět všeho polovinu a robotovat v létě 3 dny v týdnu, v zimě 3 dny.

Domkaři s polem byli ve vsi 3 - panský šafář a 2 hostinští. Domkařů bez polí bylo ve vsi 14. Byl mezi nimi 1 tkadlec, 1 tesař, 1 myslivec, 1 krejčí a 1 kramář. Ti robotovali 1 den v týdnu a 12 dní o žních. Za robotu dostávali všichni žito a hrách podle odpracovaných dnů a všichni dohromady 2 vědra piva na občerstvení. Nebylo divu, že se lidé bouřili. V r. 1821 přišel do Rudlic z císařského dvora vyhozený písař a ukazoval lidem falešnou listinu, kde se uvádělo, že je zrušena robota. Zpráva se hned roznesla po celém kraji, od Znojma až po Jihlavu. Lidé přestali chodit na panské. Proti nim byli posláni vojáci. V každé obci označili několik sedláků za rebely a pozavírali je. Ze Slatiny to byl Jakub Musil. Celé povstání bylo vojensky potlačeno a jeho vůdcové byli ve Znojmě popraveni. Byli to Martin Viklický a jeho syn z Rudlic, písmák Karel Dozbaba, který žil v Rudlicích, ale pocházel z Kašparova mlýna a další. Kromě toho byl z každé vesnice někdo uvězněn a desítky rolníků bylo stíhaných a šikanovaných. Navíc se nikde nesmělo o povstání mluvit.