Událost se stala ve Slatině někdy v polovině 19. století. Bylo právě poledne. V jednom domku chudá vdova zrovna připravovala oběd, když tu náhle na ni zavolal její asi osmiletý synek:
"Mámo, táta stojí ve dveřích!"
Ale matka nikoho neviděla.
"Zeptej se ho, co chce." řekla matka.
Její muž nedávno zemřel a ještě ho nepřestala oplakávat.
Chlapec jí odpověděl: "Říká, že jeho duše trpí. Máš napéct chleba a rozdat ho chudým. To že mu pomůže."
I když vdova byla sama chudá, splnila přání svého muže. Sehnala mouku, napekla chleba a zanesla ho nejpotřebnějším. Od té doby se její muž už více neobjevil.