Ze starších dějin obce

Vytvořeno (upraveno): 2009-12-23
Autor: petr rous
Celá část stránek pojmenovaná Historie je doslovně citována z publikace RNDr. Milady Horákové "Z historie a života Obce Slatiny", která byla vydána v r. 2002. Zapůjčena byla obecním úřadem. 

První písemné záznamy o Slatině pocházejí ze 13. století, kdy patřila zeměpánu. Roku 1287 daroval totiž Václav II. ze svého královského dvora ve Slatině desátky kostelu sv. Michala ve Znojmě. Jako památ­ka po královském držiteli udržuje se dosud název trati nad Slatinou, zvaný Královský vršek, čili Královec. První z příslušníků vladyckého rodu, který královský statek spravoval, je na listinách z r. 1279 uveden Wolf ze Slatiny, zvaný též Wolfram. V r. 1318 je majitelem Smil ze Slatiny, r. 1349 Zdyňka a její syn Ratibor, který je již v r. 1351 mrtev. R. 1353 uvádí se Vítek ze Slatiny, který se souhlasem své ženy Anny prodává 14 lánů ve Slatině Čeňkovi z Lipé. V r. 1358, když ovdověla, prodává Anna ještě další pozemky pánům z Lipé, takže ti se stávají dr­žiteli značné části pozemků. Přesto se v r. 1360 píše, že příslušníci vladyckého rodu zůstávají držiteli mnohých statků. Ke konci 14. století stále častěji slatinští vladykové prodávají své statky majitelům žijícím mimo Slatinu, ale sami také další mimo obec kupují. Ze zápisů v Zem­ských deskách je vidět stále větší nátlak kapitálově silnějších sousedůna majetkově slabší. V 1. čtvrtině 15. století došlo k tomu, že drobní zemanští držitelé statků byli postupně likvidováni mocnými rytíři a šlechtici.

V r. 1373 byli majiteli slatinského zboží i majitelé z Čmína (nynější Černín). Do r. 1392 jsou v Zemských deskách hojné zápisy o prode­jích a koupích slatinských statků. Od r. 1392-1406 se pro válečné spory mezi Lucemburky - Václavem IV., Zikmundem, Joštem a Prokopem - zemanské desky moravské nevedly. Tehdy se říkalo: "Knihy nešly za Suchého Čerta".

Znojemský hradní hejtman Hynek Suchý Čert, sídlící v jevišovic­kém starém hradě, se spolu s Janem Sokolem z Lamberka zúčastňovali četných bitev na straně krále Václava IV. proti Joštovi a Zikmundovi. Po smrti Hynka bojovali později na straně husitů i oba jeho synové, Hynek a Boček. Jevišovický hrad se stal pevnou baštou husitů na jiho­západní Moravě. Po jejich porážce byl rozbořen. (Stál oproti Kome­niu, na levém břehu Jevišovky. Nynější starý zámek na pravém břehu vstupuje do historie v 15. století.)

V r. 1417 objevuje se nový majitel Slatiny, Filip ze Slatiny, zv. též File (Phyle). Název Filovo pole se zachovalo dodnes.

V letech 1420-1437, po dobu husitských válek, opět Zemské desky nebyly vedeny. Teprve v r. 1437 je zápis, kde se praví: "Keruše ze Slatiny, dcera Kuníkova, někdejší dědička po Filovi ze Slatiny, prodá­vá Janu z Lichtenburka,jinak z Bítova, dvůr poplužní ve Slatině s lid­mi poplatnými, s poli obdělávanými i neobdělanými, s lukami, pastva­mi, s háji i rybníkem, zvaným Rybniště, s veškerým příslušenstvím."

Tím se skončilo vlastnictví veškerých statků vladyky ze Slatiny.

Vedle tehdy velmi známého a mocného rodu Lichtenburků z Bíto­va jsou majiteli dalších statků jevišovičtí Kunštáti a krátce před ro­kem 1447 získává většinu statků ve Slatině nový rod pánů Jankovských z Vlašimi. Ti vedli dlouhý spor o velký rybník slatinský se svými pří­buznými, jevišovickými Kunštáty. Spor trval od r. 1435 do r. 1464.

Rod Jankovských měl v erbu "orlici napříč štrychem rozdělenou". R. 1503 získal Jindřich z Vlašimi 8 člověků ve Slatině od Adama z Bačkovic a na Polici ar. 1530 od pánů z Lipé zbytek vesnice s tvrzí a se dvorem. R. 1517 tu seděli synové Jindřichovi - Petr, Mikuláš a Hynek. V r. 1550 synové Hynkovi: Frydrich, Albrecht, Purkart, Vác­lav, Burian a Zdeněk Jankovští. Syn Frydrichova syna Hynka II.

Zikmund Wolf z Vlašimi a na Slatině, měl za manželku Elišku Rájec­kou z Mírova. Ti oba dali v r. 1602 postavit ve Slatině zámeček. Do­dnes je nad vchodem deska s jejich jmény a erby. Tento majitel se stal zemským půrkrabím a zúčastnil se v r. 1619 povstání proti králi Ferdi­nandovi II. Byl za to zbaven svých statků, které ale později byly opět rodině Jankovských vráceny. Posledním mužským potomkem rodu Jankovských z Vlašimi a na Slatině se stal v r. 1687 Max Arnošt II., který měl za manželku hraběnku z Lamberka a sám byl také do hra­běcího rodu povýšen. Měl dvě dcery, z nichž mladší Leopoldína se provdala za bítovského hraběte z Daunu. Brzy zemřela a měla syna Maxmiliána, který se stal majitelem Slatiny v r. 1755. Tento panský rod držel Slatinu až do r. 1905.

Po Maxu Daunovi se stal majitelem jeho syn Jan. Když v r. 1795 zemřel, zdědil celé panství, k němuž kromě Slatiny patřil Bítov, Skali­ce a Horní Slatina na Dačicku, jeho nezletilý bratr František hra­bě z Daunu, který zemřel v r.1836. V r. 1837 převzal Slatinu jeho syn Jindřich hrabě z Daunu. Ten dal v r. 1843 přestavět levou část zámeč­ku, takže jako původní barokní stavba se zachovala pouze pravá část zámečku s arkádami. Bohatě zdobená křížová klenba v levé části zá­mečku se zachovala pouze ve dvou přízemních místnostech (nyní obecní úřad).

V r. 1852 daroval slatinské panství Jindřich hrabě z Daunu svému bratru Vladimírovi k dočasnému užívání. Po smrti Jindřichově v r. 1890 se stal jeho dědicem a majitelem. Po smrti Vladimíra v r. 1896 se stal dědicem všech statků nejmladší bratr Otokar hrabě z Daunu, který ze­mřel bezdětný jako poslední potomek tohoto rodu v r. 1904. Podle dě­dické smlouvy všechny rodinné statky připadly dědicům po příbuzné Bertě, která zemřela v r. 1856 a byla provdána za hraběte Karla Vilé­ma z Haugvic. Její 4 děti i se svými manželskými partnery se nedoká­zaly dohodnout na rozdělení majetku, a tak bylo dědictví po hrabatech z Daunu rozprodáno.

V 19. století pěstovali Daunové hodně ovcí. Pro ně vybudovali na konci vsi ovčímu. Pěstovali plemena, dovezená až ze panělska. Do znaku obce se proto na obecní razítko dostala hlava ovečky. Kromě běžných zemědělských plodin se v oné době pěstoval pro domácí po­třebu také len. Tkalcovství provozovala rodina Dubských.

Statek Slatinu koupil v r. 1905 Robert Mayer ze Znojma. R. 1924 bylo slatinské panství částečně rozparcelováno. Jako zbytkový statek jej koupil majitel jevišovického panství Vilém rytíř Offenheim z Pon­texina. Po jeho smrti jej potomci v r. 1939 spolu s jevišovickým pan­stvím prodali uhlobaronu Ing. Eduardu Larisch - Mänichovi. V r. 1945 propadlo slatinské panství spolu s jevišovickým konfiskaci. Ma­jetek byl rozparcelován. Po založení jednotného zemědělského družst­va se stal zámeček i pole jeho majetkem. Po r. 1997 je veškerý maje­tek ve správě Agrodružstva Jevišovice.

1888 - byla založena jednotřídní škola.

1901- zásluhou učitele Furmana bylo vysázeno obecní pastviště za panskou zahradou třešněmi. Pěstování stromů se stalo sou­částí školní výuky.

1902 - byla v Rakousko-Uhersku provedena změna platidla. Místo zlatých byly zavedeny koruny. V tomtéž roce bylo v obci provedeno scelování pozemků. Přípravné práce začaly už v r. 1898. Sádovce a mezníky vozil tehdejší starosta z Klu­čovské hory od Třebíče. Jeden z nich, s letopočtem 1898, byl umístěn před kaplí. Na památku scelování pozemků a jako díkůvzdání postavili občané před kaplí kamenný kříž s leto­počtem 1902 na místě dřevěného.

1910 - byla v Jevišovicích otevřena chlapecká měšťanská škola, kam potom některé děti začaly chodit.