Zvony

Vytvořeno (upraveno): 2009-12-23
Autor: petr rous

Byly původně dva. Menší, zvaný "robotníček", svolával lidi na robotu. Větší, vyrobený v r. 1750 a zakoupený ve Znojmě, byl v 1. světové válce odvezen a roztaven na výrobu zbraní. Stejně skončil i další zvon, který sebrali fašisté ve 2. světové válce. V r. 1949 byl zakoupen nový zvon ze sbírek a za přispění slatinského rodáka, papežského preláta, Dr Monsignora Silvestra Kulhánka.

Zvony vždy patřily ke křesťanské kultuře. Svým hlaholem 3 x denně vyzývaly lid, aby si uvědomil, kdy má práci začít a kdy skončit. Měly mu připomenout, že cílem člověka nejsou materiální statky a že nic není jen dílem náhody. Měly burcovat člověka, aby aspoň nakrátko povznesl mysl k Bohu. Aby při ranním klekání poprosil o požehnání pro celý den a při večerním zase poděkoval za všechno, co většinou považuje za samozřejmé. Zvony však měly i jiné poslání. Císařovna Marie Terezie přímo nařídila, aby v každé osadě byl zvon, který by lidi varoval před nebezpečím, jako byly požáry, blížící se vojsko a pod. (V současné době bylo dokázáno, že některé tóny zvonů, které lidské ucho nevnímá, dokážou zahubit i potkany. Ve středověku se v některých městech a obcích k tomu účelu dlouze zvonívalo, aniž by lidé věděli, proč tito nebezpeční hlodavci hynou, nebo utíkají z města.) Po nástupu komunistického režimu, v době propagace ateizmu, se přestalo zvonit. Také proto, že už neexistoval obecní posel - zvoník a bubeník, který měl zvonění v náplni práce. Hlas zvonu zazněl jen při ohlášení smrti místních občanů. Až v r. 2001 darovaly elektronické zařízení k automatickému zvonění slatinská rodačka, paní Růžena Straňáková z Prahy, a rodina Řezáčova. Od té doby se zase pravidelně 3 x denně nese do éteru hlas zvonu.