21.11.2019
Svátek má:
Albert
Bezpečnost
oficiální stránky obce
oficiální stránky obce

Geologický vývoj oblasti, horniny a těžba surovin

Vytvořeno (upraveno): 2019-08-16
Autor: admin

Celá část stránek pojmenovaná Historie je doslovně citována z publikace RNDr. Milady Horákové "Z historie a života Obce Slatiny", která byla vydána v r. 2002. Zapůjčena byla obecním úřadem.


Horniny prahorní a starohorní

Podloží celého území náleží Moldanubiku. Tvoří jej řada vysoce přeměněných prahorních a starohorních hornin, které vznikly před ví­ce než 570 miliony let. Patří k nim:
"Gföhlské ruly" - rekrystalované pararuly. Název mají podle stejného typu rul na území severního Rakouska.Vznikly tepelnou a tlakovou přeměnou starých mořských písčitých usazenin. Proto jsou vrstevnaté. (Obsahují minerály: křemen, živce, tmavou slídu - biotit, dále amfiboly, granát, sillimanit, rutil, ilmenit, apatit a zirkon). Rula tvoří celé návrší nad obcí od Boroví až ke Kra­tochvi1ce včetně Skalek ve vesnici, kopec Kamenec jižně od obce a všechna zalesněná návrší od Hájů až k Černínu. Od pradávna byla vy­užívána jako stavební kámen. Těžila se v lomu za panskou zahradou, na Skalkách a za Hájem.

Hadce

Jsou to vysoce přeměněné ultrazásadité vyvřelé horniny, bohaté na hořčík. Mají zelenou barvu. (Obsahují minerály vzniklé přeměnou olivínu: serpentinit, antigorit, chryzotil, dále chlority, a v menším množství magnetit a chromit). Tvoří různě velké ostrovy v rulách. Vě­tráním se z hadců vyděluje oválná, tvrdá, zeleně zbarvená křemennáhmota - plazma. Je směsí chalcedonu a opálu. Často se objevu­je v ornici. V některých případech ji lze po vybroušení použít jako po­lodrahokam. Vzácněji se dají najít bílé opály - porcelanity. Hadce se nacházejí na kopci Umrlčina a tvoří podloží celé dolní části obce, včetně záhumní. Půdy na hadcích mají vysoký obsah hořčíku, což brzdí růst i plodnost ovocných stromů.

Eklogity

Jsou to horniny přeměněné za obzvláště vysokých tlaků a teplot. Jsou šedozelené s červenými zrnky granátů. (Kromě nich obsahují jas­ně zelený pyroxen, magnetit a chromit). Eklogity tvoří ostrovy v rulách na kopci k Biskupicím a jejich úlomky lze najít v ornici za Humny a na Černých.

Amfibolity

Tvoří v rulách vrstvy a šmouhy. Jsou to tmavězelené až černé horni­ny. (Obsahují především amfiboly, živce, ilmenit a magnetit.)

Magnetitový skarn

Obsahuje kromě železem bohatých amfibolů a granátů především minerál magnetit. Magnetit je nejkvalitnější železnou rudou a proto nejvyhledávanější. Přítomnost železného zrudnění se na povrchu pro­jevuje rezavým zbarvením ornice, které je zapříčiněno rozptýleným limonitem v půdě. Tato skutečnost, rezavě zbarvené svahy Roudnice, upozornila již v 17. století místní vrchnost na zrudnění. Železnou rudu zde začal těžit tehdejší majitel jevišovického panství, císařský polní maršálek, Francouz Ludvík Raduit de Souches, hlavní velitel císař­ských vojsk v boji proti Turkům. Železná ruda se tehdy vozila do Je­višovic, kde byl hamr. Tam se zpracovávala na koule, bomby a graná­ty. (L. Raduit de Souches koupil jevišovické panství, když se zasloužil o osvobození Brna od švédů a rozhodl se zůstat ve službách rakouské­ho císaře.)
Ještě v 1. polovině 19. století se na Roudnici těžila železná ruda ve štole s názvem "Alfonszeche". Dodávala magnetitovou rudu dobré kvality (50-60 % železa) pro huť v Zastávce u Brna. V té době vznikla před obcí Újezd hornická osada Františkov. Pro velkou vzdálenost od hutě se ruda přestala těžit. Protože se otevřená štola stala úkrytem ne­kalých živlů, byla zasypána. V r. 1925 byla štola opět rakouskými prospektory odkryta a místní občané si slibovali možnost výdělku. Ale k těžbě nedošlo. Ve 2. světové válce už němečtí inženýři začali vy­měřovat území k vybudování budoucí vlakové trati, vedoucí za Háji kolem Roudnice. K realizaci však také nedošlo. Výsledek ložiskového průzkumu v letech 1957-58 vyzněl negativně. Zrudnění zkoumaných vzorků vykazovalo pouze 40 % kovnatosti.

Geologický vývoj od prvohor

Z období prvohor, které začaly před 570 miliony let, ani z období druhohor, které začaly před 225 miliony let, se na tomto území žádné horniny nenacházejí. Předpokládá se, že po celou tuto dobu byla oblast souší. Původně vysoká horská pásma Českomoravské vrchoviny byla denudována - materiál zvětralých hornin byl snášen do údolí.
Začátkem druhohor - mesozoika - došlo k zaplavení území vý­chodně od Českého masívu, ke kterému oblast Moldanubika náleží. Okraj někdejšího moře Tethys probíhal zhruba na spojnici dnešních měst: Znojmo, Brno, Vyškov, Hranice, Ostrava. Na východ od této li­nie zanechalo moře četné druhohorní usazeniny, zatímco na západ zů­stal Český masív souší.
Vývoj ve starších třetihorách - paleogénu - před 65 miliony let, nezanechal na tomto území žádné horniny.
Vývoj v mladších třetihorách - neogénu - které začaly před 25 miliony let, však už zde své stopy zanechal.
Když se z mořského dna začaly při alpínském vrásnění vynořovat Alpy, došlo v několika etapách k zaplavení okrajů Českého masívu mořem. Ukázka mořského břehu po jedné takové záplavě, která mohla trvat několik milionů let, se nachází pod kopcem Umrlčina. Je to vrstva příbřežních valounů a štěrků, kterou sem kdysi dávné moře na­plavilo. Pod nimi se nacházejí jemnozrnné mořské písky, které jsou ve všech prohlubních a sníženinách tohoto území pod ornicí, jak to doka­zuje vykopaný materiál při hloubení studní (u p. F. Mandáta, č 48. a p. J. Svobody, č. 46). Jako důkaz přítomnosti moře byl ve štěrko­vém horizontu na UmrIčině nalezen dřevitý opál přinesený mořem ze vzdálenější oblasti a vápnitá schránka blíže neurčitelného mořského ramenonožce. Vápnité schránky drobných mořských živočichů se v písčitém horizontu bohužel nezachovaly, takže se věk mořských usa­zenin nedá přesněji datovat.
Žlutohnědé jílovité mořské písky se ve vesnici dříve používaly do malty ke stavbám. Všechny staré domy včetně zámečku z roku 1602 jsou postaveny z místních rul, stmelených maltou z tohoto písku. Je pravdě­podobné, že úvoz na východní straně Umrlčiny, vedle trati Chmelence, při polní cestě do Biskupic, vznikl záměrně při jeho těžbě.
Přeplavené jemné jíly, které se dříve používaly k výrobě cihel, se nacházely při polní cestě do Černína, u trati Na rybníčkách a na místě dnešního ranče Modeta, dříve Kuderova cihelna.
Koncem mladších třetihor došlo k postupnému vyzdvižení nejen Alp, ale i Českého masívu. Tím se postupně okrajové moře změlčova­10, až zůstalo odříznuto od otevřeného moře v alpské předhlubni a na jeho místě zůstala v prohlubních jezera.
Z odlišné doby, než jsou předcházející sedimenty, pocházejí jezerní usazeniny na návrší u Kratochvilky. Zde byly nalezeny i vltavíny. Jejich výskyt u Slatiny má velký odborný význam. (Vltavíny vznikly při pádu vesmírného tělesa asi před 15 miliony let. Na místě dopadu vznikl v Rakousku u městečka Riess, poblíž Studgartu, kráter o prů­měru 28 km. Vysokou teplotou se rozpustily horniny v místě dopadu a byly vymrštěny do atmosféry, kde utuhly. Podobají se zelenému, někdy i hnědému lahvovému sklu. Nejvíc jich dopadlo do tehdejších jihočeských jezer, méně na území nynější jihozápadní Moravy. Název dostaly podle řeky Vltavy. Hojně se nacházejí v jezerních sedimentech u Slavětic a Dalešic. Několik jich zřejmě spadlo i do někdejšího jezera u dnešní Kratochvilky, kde je našel sběratel pan Kafka z Rouchovan. Vltavíny jsou vysoce ceněny pro svůj zvláštní vznik. Jeden má v koru­ně i anglická královna.)
Před vyzdvihnutím návrší mezi Rozkoší a Kratochvilkou bylo i po­vodí Rokytné a Jevišovky vzájemně propojeno. Až po jeho vyvýšení teče voda z rozkošského rybníka do Jevišovky a ne do Rokytné. Návr­ší se tak stalo rozvodím těchto dvou řek. Rokytná se vlévá u Ivančic do Jihlavy a Jevišovka u Hrušovan do Dyje.
 

Období čtvrtohor

Čtvrtohory - kvartér - trvají 1,8 milionu let. Za tu dobu se kra­jina doformovala k dnešnímu obrazu. Řeky se ve svých údolích zaře­závaly hlouběji do podkladu. Působením vody a větru pokračovalo zarovnávání krajiny.
Největší změny zaznamenalo klima. Tropické klima druhohor pře­šlo ve třetihorách v subtropické. Ve čtvrtohorách došlo k několika le­dovým dobám. Při poslední době ledové, která skončila před 12 000 lety, se severské ledovce rozšířily přes území Polska až k našim hra­nicím a alpské ledovce sestoupily hluboko do údolí. Nezaledněné úze­mí u nás bylo bez vegetace. Vítr přenášel zrnka zvětralých hornin po holých pláních. Tak vznikly na některých místech mohutné vrstvy spraše.

Vývoj rostlinného porostu

Vlivem oteplování se v suchém období doby kamenné, tj. asi před 10 000 roky, začaly šířit nejprve borovice a břízy, na vlhkých místech pak vrby. Vlhké a teplé období v části mladší doby kamenné a železné vytvořilo optimální podmínky pro růst listnatých stromů a tím i vznik černozemí. Původní lesy byly doubravy s duby, habry, babykami, lí­pou, břekem a jilmem polním. Doubravy měly i dobře vyvinuté keřové patro, tvořené jívou, trnkou, hlohem, brslenem bradavičnatým, svídou, dřínem, kalinou, lískou, ptačím zobem a srstkou. Původní doubravy se vyskytovaly na plošinách a mírných svazích, situovaných k jihu a jiho­západu. Na chladnějších a vlhčích místech rostly bukové doubravy.
Hlavními dřevinami původních lesů byl dub zimní a buk lesní. Méně se vyskytoval habr, lípa a javor mléčný. Borovice a bříza byly vytlačeny na skalnaté svahy. U potoků rostly vrby, olše a topoly. Pů­sobením člověka došlo k velkým změnám. Původní lesy byly vykáce­ny a od středověku nahrazovány monokulturami smrků, borovic a mo­dřínů. Za doby vlády císařovny Marie Terezie bylo už tak málo lesů, že panovnice zakázala pochovávání nebožtíků v dřevěných rakvích. Přísně nařídila vysazovat lesy na všech méně úrodných půdách a tím se zasloužila o jejich záchranu. Stav zalesněné plochy v našem státě se od té doby prakticky nezměnil.

Charakter dnešní květeny

Květena, která se v okolí vesnice nachází, náleží ke středoevropské a teplejší panonské. Oba druhy se tu navzájem prolínají. Ze vzácnějších druhů roste U hráze jaterník podléška, u potoka pod Kamencem ko­satec žlutý, na jižní stráni Roudnice dříšťál obecný, na louce pod Kuderovou cihelnou upolín evropský. V Kleštěnci a na stráních nad Roky tnou byl nalezen vemeník. Na mezi ve Chmelencích se vyskytly vzácné růže nízké. Vysázením borového lesa na Umrlčině zmizely z její stráně teplomilné a vápnomilné druhy rostlin. Rostl tam kociá­nek dvoudomý, kavyl vláskovitý, tařice skalní, čilimník poléhavý a hlavně koniklec obecný, velkokvětý. Jím bývala v dubnu porostlá celá stráň. Později rostl jen u cesty a v úžlabině (viz roto z roku 1974). V poslední době se zde nekosí tráva a koniklec téměř vymizel. Navíc celá úžlabina zarůstá šípky a stává se neprůchodnou. (Dříve se cesta úvozem udržovala. Lidé tudy často chodívali do biskupického kos­tela.)

Charakter zvířeny

Pokud jde o lovnou užitkovou zvěř, žije tu dnes ve velmi malém množství zvěř srnčí, zajíc, králík a bažant. V poslední době se rozmo­hla černá zvěř. Dále tu žijí veverky, vzácně jezevec a ze škodné zvěře lišky, kuny, tchoři a lasice. Z ptáků zde žijí běžné druhy dravců a sov: jestřáb lesní, káně lesní, poštolka obecná, puštík obecný a kalous uša­tý. Z dalších ptáků se objevuje hrdlička zahradní, různé druhy sýkorek, pěnkavy, slavík, kosi, špačci, rehek zahradní, sýček, ťuhýk šedý, dlask, vrabci, čápi a na rybník každoročně přilétá pár labutí bílých.
Ze vzácných savců se ve vesnici poměrně často objevují netopýři. Ze vzácných druhů hmyzu sem z jižních oblastí v letním období při­létá velký lišaj šeříkový a velké zelené kobylky.

Typy půd v katastru

Nejúrodnější půda, blízká černozemi, se nachází v padlinách, na př. pod Kamencem, na místě bývalých rybníků. Úrodné hnědozemě vznikly na spraších -- na Příčném, mezi Kratochvilkou a Roudnicí a za Háji. Kamenitá návrší pokrývají mělké vrstvy hnědozemě, často s hojnými úlomky a balvany skalního podkladu.